Ruchadlo

Ruchadlo je pluh s radlicí, která ornici nejen krájí a obrací, ale také jemně drolí a kypří.

Na svém vynálezu pracovali bratranci Veverkové v letech 1824 až 1827 a podařilo se jim společně dosáhnout vylepšení hákové radlice tak, aby půdu nejen krájela, ale díky optimálnímu tvaru také obracela a drolila - z toho pak vyplývá název ruchadlo (ruchání = rozrušování, drolení). Lidově se však ruchadlo nazývalo "veverče" - podle jména vynálezců. 

Samotného optimálního tvaru radlice dosáhli rolník František a kovář Václav po dlouhé sérii pokusů a úprav. Nakonec jejich konstrukce předčila i tzv. skotskou radlici Jamese Smalla, která sice půdu také obracela, ale nedokázala ji tak účinně a jemně drolit a kypřit.

Ruchadlo umožnilo také výrazné snížení spotřeby tažné síly a hloubka orby při uspokojivé kvalitě dosahovala až 22 cm. Vynález se proto po roce 1827 velmi rychle šířil, zejména po zemích rakousko-uherské monarchie.

Veverkové ovšem na ruchadlu nikdy nezbohatli a kvůli tomu, že je nenapadlo svůj vynález patentovat, objevili se časem další "původní" vynálezci a trvalo velmi dlouho než bylo oficiálně uznáno jejich autorství, čehož se za svého života již nedočkali. 

Kromě ruchadla zdokonalil František Veverka i další zemědělské stroje, například fukar, pomocí kterého docházelo k úplnému oddělení zrna od plev pomocí proudu vzduchu (zrno má výrazně vyšší specifickou hmotnost). Fukar byl do poloviny 20. století samostatným strojem, u pozdějších sklízecích mlátiček(obilní kombajn) je již součástí vnitřního zařízení.  

Očima Ondřeje jr.

Když se František v r. 1823 oženil a ujal hospodaření, poznal, jak obtížné a nedokonalé je rozrušování půdy pro přípravu setby dosavadním nářadím. Úpravami tehdejšího tzv. záhonového pluhu, po mnoha neúspěšných zkouškách, se oběma bratrancům společně podařilo vytvořit pluh pracující podle jejich představ. Zatímco dosavadní oradla půdu pouze rozrušovala a musela se v patřičné hloubce v zemi udržovat silou oráče, vhodně tvarovaný a na kolečkách upevněný pluh Veverkových půdu odkrajoval, rozrušoval, drolil a obracel. Hloubka orby se dala řídit na hřídeli opřeném o kolečka vpředu. Lidé nový pluh jmenovali "veverče", sami vynálezci ho však nazvali ruchadlem. První brázdu novým ruchadlem vyorali bratranci za kovárnou v Rybitví v roce 1827. 

Bratranci Veverkovi byli prostí venkovští lidé. Těšilo je, že jejich řešení funguje, že pomáhá lidem ulehčit jejich práci. Nevěděli, že se jedná o vynález, jehož patentování a obchodní využití by mohlo řešit jejich svízelnou finanční situaci. Dávali své řešení ruchadla k dispozici každému, kdo o ně požádal. Omezený počet ruchadel vyráběl Václav ve své kovárně, ale to zdaleka nestačilo poptávce, a tak se výroby a prodeje ruchadel ujímali jiní, obchodně zdatnější. Např. Karel Podhajský, obchodník z Bohdanče, s vědomím bratranců Veverkových a s použitím dřevěného modelu, který mu poskytli, objednal výrobu většího množství nových pluhů ve slévárně Václava Svobody v Třemošnici-Hedvíkově a zajišťoval jejich prodej.

Nepatentovaný vynález však byl k využití i lidem nečestným. Hospodářský úředník Jan Kainz z Choltic nechal ruchadlo podle vzoru vyrobit u choltického kováře Jana Pechmana a v roce 1832 ho poslal na hospodářskou výstavu do Prahy s označením Kainzpflug (Kainzův pluh), jako svůj vynález. Ruchadlo se na výstavě setkalo s velkým ohlasem. Pražský německý tisk nešetřil obdivem, jak velký vynález němec Kainz vytvořil. Nevadilo, že se jednalo o ruchadlo, o kterém již rok předtím psal básník Josef Jaroslav Langer v časopise Čechoslav s tím, že se jedná o vynález Veverkových z Rybitví, kde se v celém okolí už několik let využívá ke kultivaci půdy.

O původcovství vynálezu se vedl spor s národnostním podtextem, kdy nečestný němec připravil prosté české vynálezce o autorství. Vedoucím činitelem tohoto boje byl nejdříve bohdanečský rodák, básník Josef Jaroslav Langer. Spolu s ním se zastával bratranců Veverkových a jejich autorství k ruchadlu Ignác Lhotský, profesor hospodářství na bohosloveckém lyceu v Hradci Králové. Původ vynálezu ověřil spolu s Langrem výslechem řady svědků v Rybitví a okolí a podal o tom v lednu 1835 zprávu tehdejší Hospodářské společnosti, kde se ale údajně spis ztratil a věc nebyla vůbec řešena. Bratranci Veverkové i J. J. Langer pak koncem čtyřicátých let zemřeli a úředního uznání vynálezu se nedočkali.

V roce 1868 se vyšetřování autorství vynálezu ujal redaktor Hospodářských novin Karel Procházka a znovu si vyžádal v Rybitví svědectví několika pamětníků, kteří mu původ vynálezu bratranců Veverkových potvrdili. Úřední ověření se ale ani jemu nezdařilo získat.

Až v roce 1882 věc byla znovu šetřena, tentokrát jednatelem Hospodářského spolku v Pardubicích Františkem Vratislavem Sovou, který spisy Lhotského i Procházky našel, prostudoval, znovu vyslechl svědky v Rybitví a na těchto základech vydal v roce 1883 knížku nazvanou Vynálezci ruchadla a autorství Veverkových prokázal.

Ještě v témže roce, 8. a 9. září 1883, se konala v Pardubicích a v Rybitví velká národní slavnost k odhalení pomníků bratrancům Veverkovým v obou místech. Pomníky byly pořízeny z výtěžku sbírky konané v celých Čechách a na Moravě. Do Pardubic, které tehdy měly jen asi 10 tisíc obyvatel, přijelo na 30 tisíc návštěvníků a promluvil jeden z tehdejších vůdců českého národního obrození Dr. František Ladislav Rieger. Autorem návrhu sousoší bratranců Veverkových v Pardubicích je Josef Strachovský a z hořického pískovce je zhotovila firma bratranců Ducháčků z Prahy. K odhalení pomníku Ing. František Křižík instaloval v Pardubicích, jako prvním venkovském městě v Čechách, elektrické osvětlení obloukovými lampami. Od té doby již autorství vynálezu nikdo nezpochybňoval. 

František Veverka je pohřben v Přelouči, Václav Veverka ve Dřítči. Na obou těchto hřbitovech mají vynálezci pamětní desky. Bohužel na pamětní desce Dřítečského hřbitova je uveden chybný letopočet narození Václava, správně je uvedeno v úvodu (dle matriky). Uvedeného dne, 10. prosince 1890, se narodil Františkův bratr Václav. Bohužel toto chybné datum je uváděno téměř na všech pamětních deskách.

 Zdroj: Wikipedie