světlotisk

Tisk je způsob rozmnožení předlohy. Ať už se jedná o text či obrázek nebo tisk na papír, plast či karton.

Existují různé tiskové techniky. Každá je jedinečná a má své klady i zápory. Jedno však měly až donedávna společné. Byly neodmyslitelně spojené s fyzikální veličinou, tlakem. Buď ve formě páky, nebo soustavy válců.

S vývojem nových technologií už toto neplatí. Digitální tisk tlak k tisku nepotřebuje a tisk probíhá dokonce i bez přítomnosti mezičlánku, tiskové desky.

Světlotisk je druh tiskové techniky, pracuje na principu tisku z plochy. Za použití silného rovného skla, na něž nanesl chromovou světlocitlivou želatinu, do které po vysušení za pomocí vody vykopíroval fotografický tónový negativ. 

Světlem utvrzená místa dobře přijímají barvu na rozdíl od navlhčených míst, která barvu odpuzují. Výsledná fotografie má velmi jemné zrno rastru. Takto zhotovená tisková forma je náročná na skladování. Její výdržnost je cca 1000 výtisků. 

Tímto druhem tiskové techniky dnes tiskne již jen několik málo umělecky zaměřených tiskáren na světě. 

Očima Ondřeje jr.

Jakub Husník se narodil 29. března 1837 ve Vejprnicích na panství lobkovickém a později konopišťském, kde byl jeho otec lesníkem. Husník pocházel z deseti dětí. 

Studoval piaristické gymnázium v Praze, později malířskou akademii, kde se setkal s Karlem Klíčem, pozdějším vynálezce hlubotisku. Husník studoval rovněž malířství v Antverpách. V kostelech v Kolovratech a Karlovicích namaloval v roce 1861 obrazy na oltáře. V roce 1863 byl jmenován učitelem kreslení na reálném gymnáziu v Táboře, kde rovněž učil těsnopis. Podílel se i na výzdobě ambitů v Klokotech u Tábora. 

Ústup daguerrotypie (první prakticky užívaný komplexní fotografický proces) v 60. letech 19. století a zavedení tzv. mokrého procesu ve fotografii sledoval Husník velmi pozorně. V roce 1863 přišel s prvním vynálezem - dvoutónovými fotografiemi.Husník opakoval všechny pokusy prováděné předtím Pontonem, Talbotem, Poitevinem a dalšími s dvojchromanem draselným za působení světla. Zdokonalil způsob reprodukování fotografických obrazů - fotolitografii. Husník postupně vylepšil svůj vynález, takže byl schopen docílit i 1000 otisků. 

Ve stejné době se stejným problémem, a to také úspěšně, zabýval i mnichovský dvorní fotograf J. Albert. Po uveřejnění informace o Husníkovi v příloze časopisu Photographische Mitteilungen na sebe nedala odezva dlouho čekat.

V lednu 1869 podepsal Husník s J. Albertem smlouvu o přenechání želatinofotolitografie k libovolnému užití za pětiprocentní zisk získaný prodejem podle Husníkova způsobu nad 20 000 zlatých rakouské měny. 

Husník se rozhodl velmi správně - vybavené tiskárně J. Alberta nebyl počtem ani kvalitou reprodukcí schopen konkurovat. Smlouva však na delší čas zabránila poznat pravého vynálezce, jelikož se Husník zavázal zachovat o vynálezu mlčení. Ve světě se proto mluvilo o albertotypii.

Až při soudním procesu A. Markla, který vydal v roce 1870 příručku, v níž byl popsán způsob reprodukování Albertovou metodou, vyšel najevo i Husníkův podíl na vynálezu. Uznal jej i německý tisk. 

V roce 1873 se Husník i s rodinou ocitl ve Vídni. Pracoval ve státní tiskárně, kde s pomocí K. Klíče zaváděl tisk cenných papírů. Husníkovy otisky byly tak dokonalé, že známý rytec A. Lepere nedokázal poznat svůj originál od kopií. 

V roce 1878 založil Husník v Praze zinkografickou dílnu a fotografický ateliér. Začal vyrábět fotolitografický přetiskový papír a získal na něj i říšskoněmecký patent. V roce 1887 obdržel také patent na klihotypii. V roce 1888 založil Husník se svým zetěm A. Häuslerem firmu, v níž se mu podařilo výrobně propracovat další svůj vynález - tisk vodoznaků. Zásluhou jeho syna Jaroslava získala firma dobrou pověst i ve výrobě a dodávání trojbarvotiskových štočků na objednávku. 

Svůj talent však uplatnil i v jiném oboru. V roce 1869 přenechal za honorář pěti šicích strojů americké firmě Wheeler a Wilson zařízení nazvané kličkař, které mělo zamezit trhání nití. 

Spolupracoval i s Ludvíkem Očenáškem, rovněž vynálezcem v mnoha oborech, na dalších zdokonaleních šicích strojů.

S manželkou Marií, rozenou Štenclovou měl tři děti - syna Jaroslava a dcery Marii a Emilii. Rodina bydlela na Královských Vinohradech, později na Žižkově. Syn Jaroslav, který byl společníkem firmy Husník a Häusler předčasně ve 41 letech zemřel. Dcera Marie byla provdána za společníka téže firmy Artura Häuslera.

Jakub Husník zemřel 26. března 1916 na chřipku, pochován je na Olšanských hřbitovech.

Zdroj: old.radio.cz