ložisková geologie

Ložisková geologie je významnou součástí geologie. Zabývá se hlavně vyhledáváním a průzkumem ložisek nerostných surovin, studuje podmínky jejich vzniku a výskytu v zemské kůře. V počátcích svého vzniku byla logicky vázána na hornictví

Ložisko je ekonomicky využitelná akumulace nerostné suroviny v zemské kůře, kterou lze těžit.

Nerostná surovina je přirozenou součástí zemské kůry. Lze ji těžit a přímo nebo po určité úpravě dodávat na trh a většinou se ziskem prodávat. 

Nerostné suroviny se zpravidla člení na rudy, nerudy a fosilní paliva. 

Jako ruda se označuje nerostná surovina, ze které je možno zhutněním získat jeden nebo více kovů.

K nerudám se u nás řadí: a) suroviny, které se využívají v různě upravené podobě jako minerály (např. grafit, mastek, diamant) nebo horniny (např. bentonit), b) suroviny, z nichž se získávají nekovovové prvky (např. fluorit jako zdroj fluoru, apatit jako zdroj fosforu), c) suroviny, které jsou sice průmyslovým zdrojem kovů, ale také jejich sloučenin, jež jsou využívány mimo sféru metalurgie (např. bauxit je sice hlavní rudou Al, ale vyrábí se z něj také Al2O3 (oxid hlinitý), sloužící jako žáruvzdorný materiál, d) stavební suroviny (např. vápence na výrobu cementu a vápna, písky, štěrkopísky, lomový kámen), e) suroviny, které slouží na výrobu hnojiv nebo jsou jejich součástí (např. fosfority, vápence, draselné soli).

Fosilní palivo (surovina, která vznikla v dávných dobách přeměnou odumřelých rostlin a těl za nepřístupu vzduchu. Řadí se sem především ropa, zemní plyn a uhlí.) je hlavně zdrojem tepelné energie.

Očima Ondřeje jr.

C. K. horní rada prof. František Pošepný je považován za jednoho ze zakladatelů ložiskové geologie. Jeho význam a vědecký věhlas daleko přesáhl hranice naší vlasti. Narodil se 30. 3. 1836 v Jilemnici. Základní vzdělání získal ve školách v Liberci a Dvoře Králové, následně navštěvoval nejdříve pražskou reálku a po ní Polytechnický ústav v Praze.

Od roku 1857 pokračoval ve studiu na Montážním učilišti v Příbrami, kde se s mimořádnou pozorností seznamoval zejména s přednáškami o ložiskové geologii v podání ředitele školy Johanna Grimma. Když po dvou letech v Příbrami roku 1859 toto zařízení absolvoval, byl přijat do státní služby. Tehdy započal cílevědomě svoji vlastní vědeckou práci v těsném propojení s praxí. V roce 1860 byl jako horní praktikant přidělen báňskému ředitelství v Cluji, kde s přestávkami pracoval do roku 1869.

Roku 1870 byl jmenován hlavním geologem pro Uhry se sídlem v Banské Štiavnici. Prováděl výzkum řady slovenských rudních ložisek a průvodních genetických jevů, zejména na Magurce, ve Špané Dolině, v Kremnici a v Nové Bani. Pro neshody se štiavnickým báňským ředitelstvím se roku 1874 svého místa vzdal a působil jako geolog při Ministerstvu orby a hornictví ve Vídni. 

Roku 1879 podal tomuto resortu obsáhlý návrh zdůvodňující nutnost zavedení studia geologie ložisek na rakouských báňských akademiích, který byl přijat. Nová katedra pro tento obor byla zřízena současně v Leobenu i v Příbrami, kde jejími výklady byl pověřen právě Pošepný. Bylo mu stále zřejmější, že dosud běžné třídění rudních ložisek podle tvaru a nerostného obsahu nedostačuje, že názory na jejich vznik jsou dosti zmatené, nevysvětlují všechny pozorované jevy a neposkytují věrohodná kritéria pro ložiskové předpovědi. Na základě svých vlastních zkušeností i poznatků získaných při obsáhlém studiu odborné literatury začal budovat nový systém klasifikace, v němž jsou ložiska řazena podle způsobu svého vzniku (geneze).

Bylo třeba velkého úsilí, nesčetných pracovních cest, fárání do dolů, namáhavých pozorování pod zemí a na povrchu, jejich přesného pořádání, kritického hodnocení a zobecňování, následných tvůrčích syntetických dedukcí a ověřování, sepisování publikací o výsledcích a účasti při moha odborných diskuzích, než mohl, z pozice profesora Báňské akademie v Příbrami, zformulovat zákonitosti vzniku nalezených typů rudních ložisek. Toto obrovské pracovní vypětí se negativně podepsalo na jeho zdravotním stavu. 

Na Báňské akademii v Příbrami působil v letech 1879-1889. Již v roce 1879 mu byl udělen titul horního rady a byl jmenován docentem speciální geologie ložisek, roku 1882 mimořádným profesorem a v roce 1887 řádným profesorem speciální geologie ložisek a analytické chemie.

Vychovával novou generaci báňských inženýrů a zároveň se věnoval výzkumu příbramského rudního revíru, ale i dalších českých rudních okrsků. Tehdy se bohužel k plicním obtížím začalo přidružovat i srdeční onemocnění. V roce 1888 proto žádal o roční dovolenou ze zdravotních důvodů. Zdravotní potíže jej v roce 1889 přiměly nakonec k odchodu do penze. V té době mu byl za jeho pracovní výsledky udělen Řád Železné koruny. 

Z Příbrami odešel do Vídně, kde se nadále věnoval srovnávacímu studiu povahy rudních ložisek, a to i s četnými exkurzemi do revírů v evropském Rusku, Německu, v Itálii, na Sardinii, ve Francii, Anglii, Norsku, Švédsku či v Palestině. Prohlubující se srdeční onemocnění však 27. 3. 1895 ukončilo jeho životní dráhu ve věku 59 let. Zemřel ve Vídni, přál si však, aby byl pochován po boku svých rodičů v rodné Jilemnici. Tak se také stalo.

Nepřehlédnutelnou kapitolu v jeho bohaté životní pouti zaujímá odborné působení na Báňské akademii v Příbrami. Bibliografie Františka Pošepného přesáhla počet 100 knižních či časopiseckých titulů vědeckých pojednání. Všechny jeho studie byly přípravou na velké syntetické dílo, které mělo obsahovat typologii rudních ložisek a z ní odvození i teorie jejich geneze. Z jeho prací mají ještě dnes hodnotu zejména dvě jeho díla, především kniha "Genesis of ore deposits" poprvé vydaná roku 1893 v Chicagu v USA, česky pak v roce 1927 a 1986, v níž vyložil teorii vývoje rudních ložisek. Jeho druhá kniha o českých zlatorudných ložiskách vydaná posmrtně pod názvem "Goldvorkommen Böhmens und benachbarten Ländern" z roku 1895 byla jen dílčí částí zamýšleného díla o všech rudních ložiskách. Pošepný svými výzkumy významně přispěl k upřesnění znalostí v oboru stratigrafie, regionální geologie, hydrologie i hornictví. 

K jeho vědnímu odkazu se hlásí též současná generace ložiskových geologů, jako k zakladateli nové moderní nauky o rudních ložiskách. Všechna velká odborná díla o ložiskové geologii a její historii uvádějí na čelném místě právě Pošepného jméno. Práce celé řady význačných geologů z celého světa, jakož i výzkumy představitelů české geologie navazovaly a dosud navazují na studie podepsané jeho jménem. Česká akademie věd uděluje za zásluhy o rozvoj geologických a geografických věd zlatou a stříbrnou plaketu nesoucí jméno Františka Pošepného.

Zdroj: geologie.vsb.cz