Křesadlové zámky

Křesadlový zámek je mechanismus používaný v minulosti především na palných zbraních k zažehnutí výmetné náplně. Křesadlový zámek zapaluje výmetnou náplň pomocí úderu křesacího kamene na ocílku.

Označení zámek bylo u palných zbraní používáno pro zážehové mechanismy založené na více principech. V seřazení podle doby vzniku jsou předchůdci křesadlového zámku doutnákový zámek, a kolečkový zámek. Naopak následníky křesadlového zámku jsou perkusní zámek. Ten byl nahrazen bicím mechanismem a zápalkou, která je součástí jednotného náboje, což je princip který je na počátku 21. století nejrozšířenější. 

Křesadlové zámky byly nejčastěji na ručních palných zbraních a to jak na dlouhých tak krátkých zbraních. Existovaly ale i zámky pro použití na dělech. Jejich použití přineslo zvýšení přesnosti střelby zejména u lodních děl. Na lodích bylo vzhledem k pohybu lodi na vlnách provést odpálení v přesně daný příhodný okamžik. Navíc bylo potřeba, aby obsluha děla stála za dělem a sledovala kam aktuálně míří. Vzhledem k zpětnému pohybu musela obsluha ještě dodržet bezpečnou vzdálenost. Křesadlové zámky na dělech byly proto obsluhovány pomocí lanka dostatečné délky.

Jiné, byť méně časté použití křesadlových zámků bylo v křesadlových zapalovačích používaných před vynálezem spolehlivých zápalek. Jedno z použití na připojeném obrázku je křesadlový zapalovač jako součást hodin, které v předem nastavený čas zapálí svíci.

Očima Ondřeje jr.

Puškař A. V. Lebeda pocházel ze selské rodiny z Černošic u Prahy. Na Smíchově se vyučil puškařem a odešel, podle tehdejšího zvyku, na zkušenou do světa. Jako tovaryš pracoval v několika puškařských dílnách v Německu a Rakousku a ve Vídni dokonce u vrchního cechmistra J. Contrinera. V roce 1820 se vrátil do Prahy, kde převzal dílnu po Matěji Brandejsovi. 

V roce 1821 se podrobil mistrovským zkouškám a předložil svůj mistrovský kus, kterým byl pár křesadlových zámků, které se zachovaly do dnešních dnů a jsou v depozitáři Národního muzea. 

Oproti jiným pražským mistrům své doby, kteří produkovali průměrné až podprůměrné zbraně, se Lebeda zaměřil na výrobu vysoce kvalitních zbraní.

Byl sezdán s Ann Stumpfovou, s níž měl dva syny, Antona a Ferdinanda, Oba pokračovali v jeho podnikatelských a obchodních aktivitách. Zámky jejich zbraní byly značeny A.V. LEBEDA - IN PRAG. 

Lebeda si dobře uvědomoval, že braně musí i dobře vypadat, spolupracoval proto s umělci jako kupříkladu s malířem Josefem Mánesem který mu dodával kresby s výjevy z českých dějin pro ozdoby pažeb pušek či s Josefem Navrátilem a Václavem Sekalem. 

Ve spolupráci s umělci a na popud Bedřicha Brandejse, začal později Lebeda zdobit zbraně typickým způsobem, čímž založil tradici tzv. "Pražské rytiny", která kombinovala motivy ornamentálních vzorů arabesky se zvířecími, květinovými a figurálními reliéfy. Rostlinné motivy několika typů byly kombinovány s arabeskami a náměty lovné zvěře a ptactva a ke zvýšení estetického efektu byly doplněny inkrustacemi ze zlata a stříbra. 

Jednalo se o druh technicky velmi náročné rytiny, která vznikala přímo v dílně A. V. Lebedy a neměla žádný vývojový stupeň podobného typu práce v jiných nebo i starších dílnách a nevycházela z žádného dosud používaného vzoru. Výsledkem byla velmi harmonická, originální a vysoce estetická výzdoba zbraně spočívající v nenapodobitelné dekoraci precizním a jemným zpracováním detailů. 

Některé prvky z dekorace Pražské rytiny byly kopírovány a zaváděny i u jiných puškařů u nás i v zahraničí. Jednalo se zejména o jemné až drobnohledné motivy rytin květin a dalších výjevů. V zahraničí dostaly podobné styly různé názvy (například jemná rytina s motivy růžových květů je známá jako anglická), ale lze jednoznačně konstatovat, že začátek uvedeného stylu výzdoby byl právě u zbraní od Lebedy.  

Pro své vynikající vlastnosti a dobrou cenu tvrdě konkurovaly i známějším zbraním francouzským a anglickým. Ručnice "Lebedovky" se staly pojmem. Jeho zbraně získaly oblibu u šlechticů ve většině evropských zemí, zejména v Polsku a Rusku a i v zámoří. Lebeda své kvalitní zbraně dodával také císařskému dvoru a v roce 1835 dosáhl významného jmenování císařského a královského dvorního dodavatele s povolením používat spolu s označením firmy i rakousko- uherský symbol - dvouhlavého orla.

V roce 1852 navštívil císař František Josef I. Prahu, kde na jeho počest byly na Střeleckém ostrově uspořádány střelecké závody. Zde byl A. V. Lebeda osobně představen císaři, kterému předvedl své zbraně. Císař byl úrovní Lebedových zbraní zcela unesen, proto pro svoji zbrojnici přímo na místě objednal dvanáct stejných dvojek, šest dvojáků a tři kozlice, což byla úctyhodná objednávka. Lebeda dodával zbraně ale i dalším významným členům Habsburgského rodu. 

Lebeda uplatnil řadu svých vlastních zlepšení a dokonce vlastnil i patent na originální skříňový perkusní zámek, který byl tak úspěšný, že řada jiných dílen se jej snažila napodobovat a po skončení pětileté patentové ochranné lhůty ho i úspěšně aplikovala na své zbraně. 

Tak jako A. V. Lebeda byl průkopníkem v rozšíření perkusních zbraní, byl jeho syn Antonín, který spolu s bratrem Ferdinandem později převzal otcovu dílnu, propagátorem novinky, zbraně na jednotný náboj systému Lefaucheux (lefoš). Oba synové pokračovali v otcově tradici a i jejich pušky na náboje "lefoš" byly na vysoké úrovni. V systému Lefaucheux vyráběli brokovnice, kulovnice s jednou hlavní i kulové dvojáky, které byly tradičně velmi dobře zpracovány a pokračovaly v "lebedovské" vysoké kvalitě zbraní. Z této doby existuje několik zbraní, kde byly použity hlavňové damaškové oceli s obzvláště krásnou kresbou.

Poslední výrobky z Lebedovy dílny byly moderní konstrukce na jednotný náboj se středovým zápalem. Byly to brokovnice dvojky a zejména jednohlavňové kulovnice s lankasterovým zámkem a závěrem podobným typu Roux vlastní Lebedovy konstrukce. Některé z nich měly luxusní a blahobytnou výzdobu rytinami, reliéfy a zlatem. Zajímavé jsou zachované brokovnice s damaškovými hlavněmi a kulové dvojáky různých ráží včetně nejsilnějších k lovu africké zvěře. 

Lebedův závod se po všeobecné krizi a krachu na vídeňské burze v roce 1873 dostal, tak jako i jiní puškaři, do problémů. Firma stále orientovaná na řemeslnou ruční výrobu nestačila dostatečně čelit tlaku modernizované poloprůmyslové výroby zbraní domácích výrobců ani dováženým zbraním z Korutan a Německa, takže v roce 1888 podnik definitivně zaniká.

Antonín Vincenc Lebeda byl bezesporu nejvýraznější postavou v historii českého puškařství, vysokou úrovní technického řešení zbraní, vlastními konstrukcemi a dokonalým řemeslným zpracováním s originální výzdobou vytvořil vrchol našeho puškařství 19. století a patřil k tehdejší světové špičce. Zbraně od A. V. Lebedy jsou i na zahraničních aukcích nejhledanějšími a nejoceňovanějšími exempláři z celé historie české produkce zbraní.

Rodina sídlila v Praze, rohový dům čp. 284/II, Myslíkova 32, Spálená 1, byla spřízněna s rodinou von Starck a erb Starcků dodnes zdobí fasádu tohoto domu.  

Zdroj: Wikipedie, časopis Myslivost 1/2009