koncertní harmonium

Harmonium je mnohohlasý vzduchový klávesový nástroj podobný varhanám. Jeho předchůdcem byly čínské ústní varhany "šeng", které v 18. století pronikly do Evropy. 

Zvuk varhan způsobují vzduchové sloupce, které narážejí na průrazné kovové jazýčky, které však nejsou v píšťalách jako u varhan, ale jsou upevněny na kovových rámečcích. Harmonium je doplněno dvěma měchy, které se ovládají nohama. 

V roce 1880 navrhl Hlaváč zdokonalené koncertní harmonium, které mělo 31 rejstříků, rozsah rozšířený o jednu oktávu a další technická vylepšení. 

Očima Ondřeje jr.

Jednoho dne, jak praví historické dokumenty, konkrétně 2. dubna 1848 o půl čtvrté odpoledne, vypukl v Ledči požár v horní části náměstí v domě 6. který patřil Eliáši Wintersteinovi. Během chvilky byla část náměstí v plamenech, kterým padlo za oběť 28 domů. V té době se do Ledče přistěhoval z Poděbrad Jan Hlaváč s manželkou Leopoldinou. Chtěl si v Ledči otevřít lékárnu. Koupil dva vyhořelé domy č. 7 a 8. Na jejich místě vystavěl dvoupatrový dům s lékárnou, kde se narodil jeho syn Vojtěch.

Vojtěch Hlaváč měl od malička výrazné hudební nadání, které zdědil po rodičích. Studoval na varhanické škole v Praze u Františka Blažka a Josefa Krejčího. Mnohé skladby Vojtěcha Hlaváče jsou populární dodnes. Po studiích v Praze začala jeho velká umělecká cesta světem. Ve studiu pokračoval na varhanické škole v Paříži. Krátce učil v Banátu v Oravici na jihu dnešního Rumunska a poté se stal sbormistrem německého pěveckého sdružení v nedalekém Vršaci (dnes na území Srbska). Byl povolán k vojenské službě do Vídně. Stal se plukovním kapelníkem, ale záhy zběhl do Ruska, kde získal na základě doporučení krajana Eduarda Nápravníka z Býště v Petrohradě postavení varhaníka carské italské opery a soukromě vyučoval hudbu.

Od roku 1900 až do své smrti byl Hlaváč varhaníkem dvorního orchestru v Petrohradě. Byl jmenován carským dvorním sólistou a kapitánem orchestrů ruského námořnictva. Za svou činnost v Rusku byl mnohokrát vyznamenán vysokými řády. V Rusku byl známý pod jménem Vojtěch Ivanovič Glavač.

V roce 1882 odešel do Pavlovska, kde se stal dirigentem orchestru Uměleckého klubu. Hlavně v Pavlovsku byl Hlaváč velice populární. Dirigoval 2 500 koncertů. Je třeba dodat, že to byl krasavec, černovlasý a modrooký, navíc gentleman vybraného chování, kterého tamní dámy začaly nazývat českým Apollonem.

Ctitelek, od kterých dostával cenné dary ve zlatě a stříbře, měl celé zástupy. Jenom zlatých a stříbrných taktovek měl padesát. Ovšem jako vojenský dezertér nesměl dlouho navštívit svoje rodiče v Ledči a pochlubit se jim se svými úspěchy. Domů do Ledče se dostal až v roce 1887 v květnu na zvláštní povolení. V Ledči uspořádal 12. června koncert v hostinci Jana Kunce. Po návratu do Petrohradu v roce 1888 založil univerzitní symfonický orchestr, sbor a studentský dechový orchestr. Do repertoáru zařazoval i díla českých skladatelů a zasloužil se tak o propagaci české hudby v Rusku. Poté, co byl oficiálně vyřazen z řad rakousko-uherské armády cestoval po světě. V americkém Chicagu řídil 13 koncertů, 12. srpna 1893 v Chicagu v rámci Českého dne ve velké festivalové hale dirigoval předehru k opeře Prodaná nevěsta. V Další části koncertu jej vystřídal Antonín Dvořák.

Rodné město Ledeč nad Sázavou navštívil Vojtěch Hlaváč znova při cestě z Ameriky v říjnu 1893. Přijel s manželkou, vlastní a nevlastní dcerou. Jeho stará matka v té době ještě žila, otec byl pohřben na ledečském hřbitově u Nejsvětější trojice. V té době věnoval Vojtěch Hlaváč rodnému městu svůj portrét. Město ho jmenovalo čestným občanem.

V roce 1893 působil Vojtěch Hlaváč jako hudební inspektor v ústavu prince z Oldenburku a v roce 1895 také v obdobném zařízení princezny z Oldenburku. Na Všeruské výstavě v Nižním Novgorodu v roce 1896, řídil stovku koncertů.

Znovu se Vojtěch Hlaváč vrátil do Čech v letech 1897 až 1898, tehdy ho už doprovázela dcera, zpěvačka Zora Vojtěchovna. Ta zazpívala před posluchači v brněnském Národním divadle árii z Blodkovy opery V studni česky.

Vojtěch Hlaváč nebyl jen umělec, ale také vynálezce. V roce 1880 navrhl zdokonalené koncertní harmonium, které mělo 31 rejstříků, rozsah rozšířený o jednu oktávu a další technická vylepšení. Nástroj postavila stuttgartská firma "Schiedmayer und Söhne" a Hlaváč s ním podnikal koncertní turné po Německu, Itálii a Anglii. Později s tímto nástrojem vystupovala i jeho dcera, zpěvačka Zora Hlaváčová. V koncertní sezóně 1897-1898 jej představila i v Čechách.

Na své cestě po Itálii se seznámil s úpravou klavíru, která umožňovala libovolně prodlužovat tón opakovanými slabšími údery zvláštních malých kladívek. Vynalezl další technické zlepšení a takto upravený nástroj nazval Armonipiano. Pro tento nástroj komponoval některé své operní transkripce i Ferenc Liszt, jinak se však neujal.

S oběma nástroji se s velkým úspěchem zúčastnil světových výstav v Paříži (1889), Chicagu (1893) a Mezinárodní výstavy v Antverpách (1899), nejen jako vynálezce, ale i jako virtuóz na tyto nástroje.

Vojtěch Hlaváč navštívil rodnou Ledeč naposledy v roce 1903. V Praze se zúčastnil svatby svoji neteře Terezie Hlaváčové a lékárníka Františka Brycha. Jeho rodiče byli tou dobou již po smrti.

V červenci 1910 odešel Vojtěch Hlaváč na vlastní žádost do ústraní. Trpěl srdeční chorobou, která ho donutila nechat všech veřejných vystoupení. Většinu času potom Vojtěch Hlaváč trávil ve své vilce v ruském Lesném.

V neděli 19. března 1911 se cítil lépe, dokonce hrál i oblíbené domino. Kolem 23. hodiny, poté co se odebral na lože, dostal silný srdeční záchvat. Přivolaný lékař mohl jen konstatovat smrt. Podle svého přání chtěl být slavný hudebník pohřben v tichosti, jen za účasti rodiny. 22. března na katolickém hřbitově ve Vyborgun v Ristmjaki, jeho skonu želel celý Petrohrad. Věnec bílých růží mu na pohřeb poslala dokonce matka cara Mikuláše Marie Fjodorovna, která byla Hlaváčovou velkou ctitelkou. Hrob Vojtěcha Hlaváče se ale s ohledem na další válečné události nedochoval.

Zdroj: havlickobrodskydenik.cz