Petřinova spirála

František Adam Petřina byl rozhodně nejvýznamnější český fyzik první poloviny 19. století. Některá Petřinova zařízení nalezla praktické upotřebení. Jedním z nich je i Petřinova spirála, která se v elektrotechnice poměrně dlouhou dobu používala jako jednoduchý přerušovač proudu. Šlo o spirálu z argentanového drátu (argentan - slitina mědi, niklu a zinku, odolná proti korozi) zavěšenou svisle v držáku tvořícím současně i přívod proudu. Hrot na spodní části spirály zatížené závažíčkem byl vnořen do rtuti, kam byl přiveden proud. Při průchodu proudu spirálou docházelo k jejímu zkrácení, vynoření hrotu ze rtuti a k přerušení proudu. Jednoduchá myšlenka, úspěšně uvedená v život. 

Očima Ondřeje jr.

František Adam Petřina se narodil na Štědrý den roku 1799 v rodině chudého tkalce v Semilech. První vzdělání získal na domácí škole v Semilech a pak se věnoval otcovu řemeslu. 

Jako tovaryš pracoval velmi pilně, ale stále toužil po dalším vzdělání, proto ve volných chvílích hodně četl v různých řemeslných a hospodářských knihách. 

Konečně v roce 1816 se mu vyplnil sen a mladý Petřina vstoupil na gymnázium v Jičíně. Prvním stupněm byla škola německá, druhým latinská. Po ukončení druhého stupně pokračoval s výborným prospěchem ve studiu matematiky a fyziky na filozofické fakultě Pražské univerzity.

V roce 1825 dostudoval a začal přemýšlet o své budoucnosti. Zažádal o přijetí do semináře v Litoměřicích, aby se stal knězem, a o přijetí do lékařsko-ranhojičské akademie ve Vídni, aby se stal vojenským lékařem. Ani v jednom případě mu nepřišla žádná odpověď. 

Místo toho dostal jiné dvě nabídky. Aby se stal vychovatelem synů vrchního správce Stelze a od rektorů filozofické fakulty, aby se stal příručím při učební kanceláři matematiky a fyziky. Obě tyto nabídky přijal a otevřel si tak dveře k dalšímu postupu. Roku 1832 se stal adjunktem matematiky a fyziky a suplujícím profesorem experimentální fyziky.

Následně roku 1836 byl promován doktorem filozofie a od následujícího roku 1837, ihned po svatbě v Praze, působil 7 let v Linci jako profesor fyziky a užité matematiky na tamějším lyceu. V Linci se mu také narodil syn Theodor (1842-1928, lékař-internista a profesor).

Poté, co odmítl nabídku arcivévody Jana jít učit do Štýrského Hradce, se na svoji žádost dostal roku 1844 zpět do vlasti - jako řádný (mimochodem první český universitní) profesor na pražské univerzitě (přednášel fyziku) a později se zde stal i děkanem.

Byl činný v Muzeu Království českého a jako mimořádný a později řádný člen v Královské české společnosti nauk. Také byl členem vídeňské Císařské akademie věd (jako dopisující člen, a to již rok po jejím založení).

Publikoval německy i česky v oborech elektřiny, magnetismu a telegrafie. Vynalezl nebo zlepšil několik přístrojů, např. lékařský magnetoelektrický strojek, jednoduchý přerušovač proudu (tzv. Petřinovu spirálu) a Petřinovu elektrickou harmoniku. Zkonstruoval i vzdáleného předchůdce elektromotoru. Spolupracoval na konstrukci duplexního telegrafu.

Petřina zemřel o půl deváté dopoledne 27. června 1855 na ochrnutí plic, a to několik dní poté, co byl zvolen rektorem univerzity. 

Dobový tisk charakterizuje jeho osobu takto: "Pro svou mírnost, spravedlivost a skromnost byl ode všech ctěn a milován, kdož jej znali, jmenovitě od svých posluchačů, jimž byl přítelem, rádcem, ano i šlechetným podporovatelem. Také literatura česká utrpěla jeho úmrtím velkou ztrátu. Psalť v musejním časopise několik výtečných pojednání z oboru fysiky, k. p. o galvanismu a. j." 

O tom, že byl člověkem velmi pracovitým a že pro něj pedagogická činnost byla náplní života, svědčí přípisek pod nekrologem: "Ještě v sobotu dne 23. června v koleji přednášel, a včera, ač již nebezpečně nemocen, předce nechtěl upustiti od plnění svých povinností a dal u svého lože zkoušeti kandidaty pro gymnasijní učitelství."

Zdroj: matfyz.cz,  edu.techmania.cz