Automobil Prasident

Celé 19. století a zejména jeho druhá polovina byla obdobím převratných vynálezů, které dnes bereme jako samozřejmost. Tehdy však lidem, obrazně řečeno, vyrážely dech, . Jedním z oněch převratných vynálezů byl automobil. České země nezůstaly pozadu a první český automobil NW Präsident byl vyroben v roce na přelomu let 1897 - 1898.

První kus tohoto modelu byl vyrobený v letech 1897 až 1898 v Kopřivnici a na jeho vzniku se lví měrou podílel Leopold Sviták. Dále dva nadaní inženýři Rumpler a Sage a tehdy mladý Hans Ledwinka. 

Präsident byl tak trochu experiment. Plány na jeho výrobu vznikaly dodatečně, zlepšení se řešila přímo při samotné výrobě automobilu. Výsledek však předčil veškeré očekávání. Automobil se vyznačoval naprosto originální konstrukcí.

Vůbec poprvé byly použitý okrasně tvarované nárazníky chránící přední kola. Jako motor byl použitý dvouválcový řadový ležatý motor Benz o obsahu 2,7 l a výkonu 5 kW. Palivová nádrž měla objem 23 l. Namísto indukčního zapalování bylo použito magnetové zapalování.

První propagační jízda se uskutečnila 21. a 22. května 1898 z Kopřivnice do Vídně v rámci výročí 50 let vlády Františka Josefa I. Trasu o délce 328 km ujel za 24,5 hodiny. Čistá jízda činila 14,5 hodiny a průměrná rychlost 22,62 km/h. Konkrétně tento model byl darován rakouskému automobilovému klubu, po jehož prezidentovi byl pojmenován. Vůz je dnes součástí expozice Národního technického muzea v Praze.

Poznámka: o reálném prvenství automobilu NW Präsident na území Rakousko-Uherska by se možná dalo diskutovat, úplně první byl totiž r. 1870 sestrojen vynálezcem Siegfriedem Marcusem tzv.  Marcusův automobil. Byl ho však vyroben pouze jeden kus, na rozdíl od sériově vyráběného NW Präsidenta, navíc o jeho funkčnosti panovaly značné pochyby. Vozu chybělo řízení, brzdy, spojka a další důležité prvky. Opravdu funkční vozidlo, se kterým se dalo bez obav cestovat, bylo tedy vyrobeno až o necelých dvacet let později. 

Zdroj: www.kralmotoru.cz

Očima Ondřeje jr.

Nejmladší z dětí Josefa Svitáka Leopold se narodil 11. října 1856 ve Frenštátě pod Radhoštěm, ačkoliv všichni jeho sourozenci se narodili na Hukvaldech. Do obecné školy chodil na Hukvaldech, kde byl spolužákem hukvaldského rodáka a budoucího geniálního hudebního skladatele Leoše Janáčka. V roce 1865 vstoupil na "hlavní školu" u piaristů v Příboře, v letech 1866 až 1869studoval na německé reálce v Novém Jičíně. Po úmrtí matky Josefy (Leopoldovi bylo pouhých 5 let) se v roce 1864 otec znovu oženil s Marianou Kubošovou, která studiu svého nevlastního syna příliš nepřála.

A tak se stalo, že Leopold nastoupil ve svých 13 letech dne 14. září 1869 do učení u zámečnického mistra Karla Nesvadby v Kroměříži. Tovaryšem zámečnickým byl prohlášen přesně na den o 2 roky později. Brzy nato - dne 30. listopadu 1872 - si nechává hukvaldskou obecní radou vystavit pracovní knížku č. 109. 

Na Tři krále roku 1873 se pouští se zlatkou v kapse a s bochníkem chleba v ranci na tehdy obvyklý "vandr". Po různých veselých i smutných příhodách, na něž ve stáří často vzpomínal, dorazil v roce 1875 do Lubna (Leoben) ve Štýrsku, kde přijal 20. března 1875 místo zámečnického pomocníka u mistra zámečníka Josefa Kleina. U toho pobyl - s menším přerušením - až do 4. listopadu 1877. Poté odešel do Vídeňského Nového Města (Wiener Neustadt) a vstoupil do strojního zámečnictví firmy Prunner, kde zastával ve svých jedenadvaceti letech funkci mistra. Blízkost Vídně Svitáka lákala, a tak do Vídně záhy odchází a pracuje zde v oboru až do roku 1884.

Na naléhání svého tehdy již čtyřiasedmdesátiletého otce se vrací do rodného kraje a přijímá dne 1. září 1884 místo předního dělníka u Ignáce Schustaly v jeho vagonce v Kopřivnici. V té době tato firma vyrobila právě stý vagon. Zajímavostí je, že zakladatel kopřivnické kočárovky a vagonky Ignác Schustala se učil právě u Leopoldova otce Josefa, tak jak můžeme vyčíst ze zápisu z roku 1842 ze Schustalovy vandrovní knížky. Podle vyprávění Adofla Pítra Bartoně mladšího stavěl Josef Sviták, panský sedlář na Hukvaldech, také vozy a bryčky. Právě proto k němu šel Ignác Schustala po vyučení na zkušenou za tovaryše. Poté co Schustala založil továrnu, existovala prý jakási dohoda mezi Josefem Svitákem a Ignácem Schustalou, podle níž dělal Sviták na Hukvaldech sedlářkou práci pro Schustalu v Kopřivnici.

Již o 2 roky později se stal mistrem a dne 16. prosince 1886 se v Jaktaři u Opavy oženil s Jenovefou Ondráčkovou, dcerou Františka Ondráčka, kováře z Jaktaře, a jeho manželky Kateřiny, rozené Neslarové. 

Leopold se se svou ženou seznámil na Hukvaldech, kde žila na faře u patera Jana Šlapety, rodáka z Místku. Šlapeta byl farářem na Hukvaldech tři roky - od roku 1880 do roku 1883 - a na Hukvaldy přišel právě z Jaktaře, kde horlivě pracoval v národně katolickém duchu. Sama svatba byla velice smutná, protože právě v den svatby zemřela nevěstina matka. Jedním ze svatebních svědků byl Jan Uhlař, hostinský z Hukvaldů.

Rok 1886 je též rokem zakcionování firmy Schustala a spol. v Kopřivnici v novou firmu "Nesselsdorfer Wagonbaufabriks Gesellschaft, vormals Schustala a co." Podle notářského zápisu ze dne 1. listopadu 1888 postupuje Josef Sviták svému synu Leopoldovi a snaše Jenovéfě svůj domek č. 86 s polnostmi za částku 1200 zlatých rakouské měny s výhradou používání tohoto majetku na dobu svého dožití. 

Po čtyřletém trvání akciové společnosti svěřuje firma v lednu 1891 Leopoldovi Svitákovi zkušební vedení soustružny, zámečnické dílny a kovárny, ale už 1. ledna 1893 je jmenován dílovedoucím I. třídy (vrchním mistrem) s ročním platem 1200 zlatých rakouské měny a 80 zlatých ročního přibytečného. Od 1. listopadu 1894 mu byly tyto požitky s ohledem na jeho záslužnou činnost zvýšeny na 1 500 zlatých a 80 zlatých přibytečného.

V roce 1895 nakupuje firma některé patenty firmy Benz a rozhoduje se stavět automobily. To byl počátek nové, usilovné práce a přemýšlení pro Leopolda Svitáka. Musel totiž vytvářet všechny potřebné součástky sám od základů, neboť v té době neexistovaly žádné továrny, jež by automobilové součástky vyráběly a dodávaly. Toto úsilí bylo korunováno úspěchem - v roce 1897 byl dohotoven první osobní automobil v tehdejším Rakousko-Uhersku. Dostal název "Praesident".

Ještě téhož roku byla s ním podniknuta první dálková jízda spolehlivosti na trase Kopřivnice - Vídeň (285 km). Jednalo se o sázku vídeňského sportovního klubu. Kromě "Praesidenta" se jízdy zúčastnily ještě další dva vozy; všechny vzbuzovaly po celé cestě nebývalou pozornost a údiv nad "vozem, který jezdí bez koní". Jeden exemplář "Praesidenta" je uložen ve sbírkách Národního technického muzea v Praze na Letné.

V roce 1898 byl Leopold Sviták jmenován závodním. Zároveň však v témže roce je v jeho pracovní knížce vyznačen výstup ze služeb firmy dnem 24. listopadu. Důvodem byla skutečnost, že se firma rozhodla vyslat svého závodního na delší studijní cestu do ciziny. Cílem bylo prostudování stavu výroby automobilů v Evropě. A tak Leopold Sviták cestuje do Paříže, Drážďan, Chemnitz, Berlína, Deutzu, Kolína nad Rýnem a Mannheimu. 

Výsledkem této cesty byla řada zlepšení konstrukčních i výrobních. Pan Emil Hanzelka v roce 1947 (byl tehdy památkovým referentem Klubu českých turistů a Okresní osvětové rady v Novém Jičíně) vzpomíná na Leopolda Svitáka, u něhož se vyučil, že všechny součástky navrhoval, skicoval, sám obráběl a montoval, sám vyráběl karburátory, chladiče, kuličková ložiska a ozubená kola. Každá součástka musela být vyzkoušena a často i mnohokrát vyměňována. Jedině řetězy, zapalovací magnety a pneumatiky se kupovaly. S dohotoveným vozem sám vyjížděl jako zkušební jezdec. Pravou rukou mu byl Jan Kuchař z Kopřivnice, jeho konstruktér a dílovedoucí.

V březnu roku 1899 dává si Leopold Sviták vypracovat od stavitele Jana Smitala v Novém Jičíně plánek na přestavbu odstoupeného domku č. 86 na Hukvaldech. Aby mohla být přestavba uskutečněna, půjčují si manželé Svitákovi v prosince 1899 u příborské pobočky Novojičínské záložny 2000 zlatých. Půjčku splatili v průběhu 4 let.

Dnem 1. ledna 1900 dostává se Leopoldu Svitákovi dalšího zvýšení platu na 2000 zlatých ročně.

Rok 1900 byl však pro něho rokem osudným. Dne 1. května 1900 řídil auto při zkušební jízdě po tzv. "císařské" silnici. Jeho cílem byl Místek, kde si chtěl při této příležitosti vyřídit nějaké osobní záležitosti na úřadě. V Rychalticích u mostu přes Ondřejnici v prudkém klesání a v zatáčce se auto z neznámých důvodů převrhlo a řidič a dva spolujezdci byli z vozidla vymrštěni. Svitákův spolupracovník Jan Kuchař se na místě zabil (zřejmě nárazem hlavou na patník), druhý spolujezdec byl těžce zraněn. Sám Sviták se dostal pravou nohou pod převrhnuté auto. Jelikož motor i po havárii dál běžel, rozdrtila mu ojnice motoru pravou nohu až po koleno. Byl sice hned následujícího dne ve svém domě na Hukvaldech - na jídelním stole a téměř bez narkózy - operován (k operaci vedení firmy přivezlo vynikajícího odborníka až z vídeňské kliniky), nicméně jeho život byl v ohrožení a visel jen na vlásku. Jen jeho pevné zdraví a silná tělesná konstituce způsobily, že dokázal snášet velké bolesti a útrapy léčení. Po více jak jednoročním léčení se natolik uzdravil, že se začal učit chodit s protézou.

Celé neštěstí mělo ještě soudní dohru. Svitákovi hrozilo obvinění ze zabití spolujezdce. Těžko soudit, jaký by byl průběh událostí, kdyby nebylo svědectví libereckého průmyslníka a předsedy rakouského autoklubu barona Liebiga. Ten před soudem potvrdil, že zná Svitáka jako krajně opatrného a spolehlivého jezdce a řidiče, a že tedy neštěstí rozhodně nezpůsobil on. Mimochodem - auto bylo ihned po havárii z příkazu generálního ředitele Fischera rozebráno a Leopold Sviták se nikdy nedozvěděl, co bylo pravou technickou příčinou neštěstí. Ačkoliv všechny výlohy operace i léčení byly hrazeny firmou, bylo mu v té době slabou útěchou zvýšení jeho platu na 4200 korun ročně.

Po návratu do kopřivnické továrny nemohl Leopold Sviták v důsledku svého těžkého úrazu vykonávat svou funkci v plném rozsahu jako dříve. Stal se technickým poradcem generálního ředitele a byl jím pověřován různými úkoly, zejména když se jednalo o zavádění výrobních novinek. Právě po zahynuvším Janu Kuchařovi se dostal ke Svitákovi jako podmistr Hans Ledwinka, vídeňský Němec, pozdější ředitel firmy, uplatňující rovněž svá práva na konstrukci prvního automobilu. (Dnes - tj. ve 21. století - se podíl Ledwinkův již nikterak nepopírá.)

Dne 9. května 1912 vypukla v kopřivnické továrně velká stávka za zvýšení mezd. Trvala neuvěřitelných 22 týdnů až do října 1912. Stávka se protáhla na tak dlouhou dobu pro neústupnost generálního ředitele Fischera a generálního ředitele Vítkovických závodů Sonnenscheina. Stávka skončila kompromisem, ale otřásla Fischerovou pozicí a ten odešel ze služeb firmy. S ním současně odešla i řada starších mistrů a úředníků - mezi nimi ve svých 56 letech i Leopold Sviták. Po více jak 27 letech práce v Kopřivnici se dne 28. 12. 1912 odstěhoval se svou ženou a synem Zdeňkem (ostatní děti už byly mimo domov) definitivně na Hukvaldy.

Za dobu své činnosti v Kopřivnici odchoval řadu vynikajících odborníků, kteří - přes jeho velkou přísnost - na něho v dobrém vzpomínali. Děkovali mu za jeho ostrou životní školu, která jim umožnila později zastávat vysoké a odpovědné funkce. Z řady jeho vyučenců byl již zmíněn Hans Ledwinka, dále např. vrchní dílovedoucí automobilky v Plzni Krompholc, rodák z Příbora, nebo Emil Hanzelka, obchodník a osvětový pracovník, a mnozí jiní. 

Poté, co se stal generálním ředitelem Fischer, zavládl ve firmě silný germanizační kurs, který se bohužel neštítil žádného nátlaku. Vzdor tomu - patrně i proto, že jeho odborné kvality byly nezpochybnitelné - zůstal Leopold Sviták uvědomělým Čechem a také všechny své děti v tomto duchu vychoval.

Od roku 1908 byl Sviták pokladníkem Lidové záložny v Kopřivnici, kterou sám zakládal. Ve funkci setrval až do svého odchodu na Hukvaldy. Ale ani tam nezahálel. Byl předsedou dozorčí rady Občanské záložny na Hukvaldech, vedl za první světové války obecní zásobovací agendu, byl obecním kronikářem a jako člen finanční komise se staral o obecní hospodářství. V době války byl také členem správní rady akciové společnosti A. Kunz v Hranicích a výrobním poradcem této firmy - do Hranic také často z titulu své funkce zajížděl. Této funkce se vzdal v roce 1919.

Za svou záslužnou činnost na Hukvaldech byl v roce 1931 poctěn - jako druhý v pořadí po Leoši Janáčkovi - čestným občanstvím obce Hukvaldy - Sklenov. Na tuto poctu byl velmi hrdý. Po 19 letech prožitých na Hukvaldech ulehl Leopold Sviták v říjnu 1931 a víc už lože neopustil. Rozloučiv se osobně se svými dětmi na konci listopadu, usnul navěky v půl sedmé ráno 10. prosince 1931 v přítomnosti své jedenasedmdesátilé manželky Jenovefy a její sestry Františky Weyrichové z Jaktaře.

V neděli 13. prosince 1931 opustil navždy svůj domek, doprovázen svými nejbližšími a za obrovské účasti hukvaldských občanů, delegátů kopřivnické obce i zástupců firmy Tatra Kopřivnice. Ti vezli na autech rakev s tělesnými pozůstatky Leopolda Svitáka i četné věnce a květiny. Za zvuků automobilových klaksonů byl Leopold Sviták uložen na hukvaldském hřbitově k poslednímu odpočinku.

Manželka Leopolda Svitáka Jenovefa se dožila 92 let a zemřela 17. června 1953 a pohřbena je rovněž na Hukvaldech. V rodinném hrobě spočívají ostatky i většiny jejích dětí, vnoučat, pravnoučat i jejich životních partnerů.

Zdroj: Wikipedie